Jak pokračovala neděle se dočtete zde. Napínavě. Po odpadlících (m. j. Rosťa Konečný, měl jsem ho v obsazovačce a ten zbabělec nepřijel. Svědci říkali že mi říkal, že nepřijede, ale to na věci nic nemění) jsem měl dvacet přihlášených. Dohodli jsme se, že si to šoupneme „amerikou“ po pěti hráčích na pár drah. A do toho se namontoval Láďa Schůt, že tam napsaný není. Na pokusy, dopsat ho do turnaje, který se tomu bránil, padlo čtvrt hodiny. Já v tom byl nevinně, program si postavil hlavu, takže jsem to celé smazal, otevřel jsem ho a doplnil jmény znovu a jelo se. Byl jsem rád, že za to mohl program a ne já, protože by to byla ostuda (doma jsem zjistil, že jsem měl mačkat jiný knoflík a program by fungoval, na což odpovídám krásným rčením, že „proč kazit krásný příběh pravdou“, že? Tím skončila dramatická část turnaje a začalo se hrát. Popis turnaje
začnu genderově nevyváženou fotkou, protože mezi trojici nejlepších se nedostala ani jedna žena, přesto že si ženy připisují ke každé hře osm bodů. Obrázek „zdobí“ vítěz turnaje Kolja Fufalko, který se poučil ze zpackaného závěru dopoledního Citroenu a stylem start – cíl kraloval. Drtivým způsobem (o bod) měl i nejvyšší nához, takže se brutálně obohacoval. Štětku zahodivší malíř Pavel Konečný byl o parník za Koljou, ranního vítěze, Frantu Mlčáka, porazil o pět bodů. Pavel byl po kvalifikaci třetí, kdežto Frantík už měl po kvalifikaci sbaleno a velice se divil, že byl patnáctý a postupoval. O další parník zpět byl mladý a nadějný Marcel Svoboda a za zmínku stojí, že tato čtveřice se ve finále dostala pětkrát přes 225 bodů. Nejlepším hráčem bez dvoustovky byl zkušený vodák Viktor, bod za ním, na šestém místě skončil František Brokeš, který v kvalifikaci byl dokonce druhý. Na 400 v součtu dvou finálových her se nedostal cukrář Sláva Šilar, který skončil sedmý, ale ten se vyznamenal jinak. Na turnaj, ve kterém není právní nárok hráčů na dortíky, jich přivezl tolik, že se nacpali všichni i se mnou a s obsluhou. Na druhé fotce je nejlepší žena, Anička Brokešová, která byla
osmá, fotopartnera (já má fakt dobrý fotky) jí dělá Jirka Hradil, nejlepší hráč, který se nedostal do druhé finálové hry, na to mu chybělo devět bodů. Místo na stupních slávy uvolnil Petr Leinweber, asi ne z dobroty srdce, ale viděl, v jakém pořadí se chodí na dortíky od slávy a radši vypadl, než by se dostal k zúženému výběru. Vidíte, tak se citlivě píše, že hodil ve finále prd. Focení plné zuby asi měla i Irča Zelinková. Na ranní fotce vypadala spokojeně, ale ve frontě na zákusky z ní vyzařovala taky pohoda. Mezi námi, jedenáct odehraných her je docela záhul. To se týká i Ládi Starého, který Vincu začal dvoustovkou, ale pak už to s ním šlo ze svahu. Na chleba si namazal Luboše Marka, což má určitou hodnotu, Luboš je hráč, co jezdí hrát až do Prahy. Kam jezdí Jara Peštál úplně přesně nevím, ale měl bojovou náladu, tak se snažil zjezdit verbálně i mně, jako by mu nestačilo, že porazil i slavného Jirku Kociána. Ten se zmohl jen na to, že až za ním skončila, na šestnáctém místě, Hela Simonová. To je známý nervák, že jsem se až divil, že si na ni Jirka troufl. A kdo zbývá? Láďa Schůt, který kdyby nepříjemně netrval na tom, že když si zaplatil, tak chce i hrát, vlastně způsobil to zdržení, čímž má u mě vroubek. Za poškození mé (dobré?) pověsti. Zvláštní kapitolou je můj bratr Jan. Před chvílí u mne dokončil instalatérskou práci, takže teď už můžu napsat, že je bowlingové tele. V prvním turnaji poslední, ve druhém čtvrtý od konce, ale voda v mých trubkách teče krásně. Litoval jsem Jirku Haraštu, skončil ještě za mým bratrem a ač byl třetí na řadě při výběru luxusních dortíků, nevzal si žádný. Mít postavené štěstí na tom, že porazil Milana Neugebauera, který byl navíc mírně navátý, to asi nestačilo. Takže Jirka na tom byl asi jako Jana Svobodová, i když ta si dortík vzala. Ale byla bez medaile v přeborech skupiny Záměl, neboť před ní skončili, vedle navátého Milana i její syn Marcel a veterán Viktor. I když ona je po každém turnaji ráda, že jí únavou neupadly nohy, čímž bych tento komentář skončil. A tím se loučím, ZB
