 | Vinca Cup |
Jestli si myslíte, že to mám lehké, tak práce s Vámi je občas obtížná, v ostatních případech příšerná. Zvláště, když na mě posadíte nějakého otravu, který furt něco chce. Tentokrát jste vyslali dva. Jeden, nebudu ho jmenovat, otravoval, s kým chce být na dráze. Říkám mu „Víťo, program dělal člověk, který mě zná, takže ho udělal, aby se se mnou nebavil, nejde to“. Nakonec jsem přišel na to jak, ono se to nepovedlo a považte, Víťa mě dokoval. A hned za ním v poli poražených reklamoval, že nemá uvedený bonus za věk a pohlaví. Pavle, já na něj, máš nulu, a on, že to tam chce mít napsané. To byl den, který projasnil Ondra Surán, který
turnaj vyhrál počtvrté v řadě. Příště ho nevyhraje, bo nebude. Druhý (na fotce to žluté) je Viktor, který je počtvrté v řadě na stupních vítězů, foto doplňuje Jirka Hradil, který je fotonováčkem. Ondra vyhrál o kilometr, pak už to bylo těsné. Ve finále vyrovnaně hráli dva, Ondra a Franta Mlčák, ten ovšem na jiné úrovni. Myslím, než Ondra, Luboš Marek byl jen dva body za Františkem, po první finálové hře byl hned za Ondrou. Jara Peštál měl skvělý den, ke čtvrtému místu v dopoledním turnaji přidal místo páté, jsem zvědav, co vyvede v příště. Skvělou bitvu předvedli Kolja Fufalko a Irena Zelinková. Ta byla úspěšnější, Kolju klepla o dva body a navíc byla nejlepší ženou. Za to jsem ji vyfotil, musí prominout, s vykuleně vypadajícím Jirkou Javůrkem. Toho vykulilo, po posledním místě na Citroenu, deváté místo mezi šestadvaceti účastníky, čili úspěch. Stříbro za semifinále (dostává prd, ale ze stříbra) se ztrátou jednoho bodu, vyhrál Zdenda
Čejka, to samé s tou samou ztrátou, ale z bronzu, má Sláva Šilar. Jedničku, osmičku a šestku ve výsledku má Láďa Starý a Marcel Svoboda, jen druhé a třetí číslo je v obráceném pořadí. Posledním z těch, co se prodrali z kvalifikace, je Petr Leinweber. Ten byl vyslán muži do boje, zhostil se toho úkolu tak, že byl potupně poražen Magdalenou (na krku má medaili z MČRS) a Jarmilou, ta má na krku Víťu. Toho, i s druhým otravou, míjím bez jediného vlídného slova, ušetřená slova věnuji mému bratru Janovi. Tomu jsem koupil neznačkový holicí strojek s náhradní hlavicí. Kdysi. Dal jsem za to stovku, on mi dnes dal značkový tři náhradní hlavice se značkovým strojkem, které pořídil na osmdesát korun, takže ho mám taky plné zuby. Na rozdíl od nich nemám proti Dominiku Pavlů jediného slova křivého. Jak jsem již anoncoval, je to můj žák. Po dopoledním turnaji z nějakého důvodu došel k názoru, že odpoledne mu to půjde, takže se po odhlášení opět přihlásil a uzavíral elitní dvacítku. Do elitní jednadvacítky se dostal sympatický milovník (zákusků) Jirka Kocián. Stal se nejlepším hráčem, který se nedostal v součtu nad 800 bodů. Ono, když si prohlédnu výsledky, tak za dvojicí otravů už nikdo nehodil dvoustovky, ti dva ve třetí hře jo. Jirka se navíc stal nejlepším hráčem družstva K3, což, mezi námi, zas tak velká sláva není. Ale trochu jo, co by za to dal Rosťa Konečný, vítěz dopoledního turnaje, tady rupl dokonce i s Jirkou Kociánem. Co by za to dal vím, nic. A kapitánka K3, Andrea Kubešová by asi dala to samé a to mezi ní a Rosťou skončila řada hráčů, konkrétně Hela Simonová a Milan Neugebauer. U něho to je v pohodě. Den začal likérem, tak se v podvečer už motal, ale o Helu, o tu mám starost. Je napsaná na prosinec, ovšem účinkování zakončila útokem na výkon Ládi Starého z druhé hry odpoledního turnaje, ten útok jí nevyšel. No a po již pochválené Andree zbývá Sára Suránová. Ta nemohla dopadnout jinak, než že poslední. Los ji vyštval do trojice s tatínkem a to se těžko překonává. Sáro, neboj, příště (v lednu). Myslím, že jsem si brilantním komentářem získal několik nových přátel, takže se s Vámi loučím, Váš oddaný ZB.