 | Fortell IV. ligapartner: fortell, s.r.o., Lanškroun |
Přátelé nebojte se, na všechny otázky Vám odpovím. Nejčastěji teď slyším, jak to, že nebrečím, když tady mé akce končí. Já na to takhle koukat nemůžu, to bych se ubulil, takže místo smutku radši myslím na všechny ty legrace, které jsme spolu za dvacet let užili, a že jich bylo. Například s Fortellem jsem se rozloučil symbolicky, u vrat mé garáže. Tam jsme se za ty roky sešli mockrát, nejen v garáži, ale taky v divadle, u lahve Fortellovice z první úrody a mé, i tak velké sebevědomí, se zvýšilo při čtení mých článků v jejich podnikovém časopisu. Výsledky reprezentace mého nejvýznamnějšího partnera na mých turnajích měly stoupající úroveň, na fotce stříbrného týmu tohoto ročníku jsou zleva František
, Tomáš a Aleš, chybí Filip a už pár let Láďa, dlouholetý kapitán. Že Lvíčata nezapáchají, informace Vládi Paclíka, mne dohnala taky skoro k slzám, ale budiž, já totiž v ZOO několikrát byl. Ale co, kdoví, jestli on nemyslel svého tatínka, Kásu a Pavlíka, což je třetí družstvo tabulky. Hoši brali tento hrací den na lehkou váhu, ono jim skoro o nic nešlo. Blýskli se v nejslabším utkání kola, které prohráli, prsty v tom neměl jen Kása. Bramborová medaile patří Hujeros, což je ozdoba ligy. Nemyslím pestrou hru chlapců, ale tým dívek, které je při jejich „sportování“ věrně doprovází. Této skupině vděčím za to, že jsem pochopil co je Zákon velkých čísel. To jsem si uvědomil, když jsem viděl servírku Pavlínu, jak sčítá čárky na jejich účtu, to snad psala hrabičkami. Malé číslo, jistě k jejich radosti, je čtyřka, tak se totiž umístili v této lize. Zástupce
na fotce mají díky Ivě Bumbálkové, vlevo, která hodila, stejně jako Pavla, 207. Trvala na tom, že se chce fotit, při čemž jí, vedle Pavly, asistoval i Luboš, ten hodil 215. Páté místo po tuhém boji v poslední hře získal TTC, což jsou pingpongáři. Je radostně eviduji jako mezinárodní tým, vedle Kantyse tam jsou dva Slováci (Štefan a Jáno) a Láďa, mistr Slovenska v požárním sportu. Po letech, kdy s mou ligou „končili“ kvůli mé špatné povaze, teď končí z důvodu vyšší moci. Taky patří k důvodům, proč plakat a to díky Pištovi. Před týdnem si vymručel kapku Čerta pro něj a jeho kamarády. Já blb pro ni šel, měl jsem ji v litrové lahvi a ta, zaplněna na 70%, spadla na zem a bylo po ní. Hopiki byli taky trochu k pláči. Víťa, můj zeťáček s bratry Kysylky a Honzíkem skončili šestí, i když ženatí členové týmu doma slibovali onačejší výkony. Ale jsou zde i stopy radosti, Honzíkovi rodiče mají nadúrodu jablek, tak mě pozvali, abych si přišel natrhat, tak doufám, že mi Honza aspoň podrží žebřík. Navíc, jako jediný z týmu, se s majiteli jablek bude objevovat na mé lize v Pardubicích. Pozdní sběr se v Pardubicích objeví, zastoupen Oldou otcem. Ten bude následovat
svou ženu Janu a tak se romanticky loučil s Dubošem, Kobulkou a Fandou (nikdy nezapomenu, jak se s ním před pár lety dávali dohromady). Bylo to družstvo, jež si navzájem odpouštělo výkony pod 200, pokud byly. Pagát musel skončit poslední, pro laiky je to nejmenší trumf v tarokách, takže Pavla Jarmilu, Pepu, Radka a Inďu správně dovedla do cíle. Navíc je to družstvo, jež má perspektivu, v Pardubicích je vidím nejhůř na třetí příčce. To nejlepší nakonec, to je tým S6, kterému se splnil zbabělý sen, vyhrát ligu, ale nepostupovat. Své první místo Luboš, druhý nejlepší hráč ligy, Hela, žena nad níž není a Libor (6.) měli jasnější nad slunce. Na fotce chybí Jirka, nejlepší hráč z Hylvát a pak už chybí jen, že je to družstvo, na které budu taky mít pěkné vzpomínky (a které taky možná v Pardubkách bude). ZB