Pohled vyzývavý až drzý a chování zákeřné, to jsou všechny účastnice červnových Devíti sladkých potěšení. Zamotaly mě hlavu a já musel vynaložit obrovské úsilí neokrást je, když se to nabízelo. Když se peleton rozdělí na finále A a B, bojuje se o značné částky. Zatím vždycky dvě nejlepší ženy (muži taky) velkého finále poberou tři a dvě stovky a nejlepší žena malého finále (muž taky) dostane kilčo.
Andrea s Janou sestersky skončily v malém finále (čili v jelitech), takže podle jednoho výkladu měly odejít se stovkou. Já se však, po boji, zamyslel a došel jsem k výkladu, že ve mnou vytvořených propozicích se o velkém finále nepíše. Andrea je tedy nejlepší ženou, Jana druhou nejlepší ženou a Andrea je navíc nejlepší ženou malého finále. O něm propozice jsou. A Jana k těm penězům měla právo vybrat si jako první jeden z mnoha zákusků z Cukrárny v uličce Slávy Šilara. A že má dobrou povahu, dala ten zákusek mě. Zákusky čekaly na nás v ledničce, neboť na herně bylo jak v pekle. Kdo je v pekle jako doma, bylo jasné, jen jeden hráč ve finále, kdy se teplota blížila stovce, hodil 300. Kdo zná Brno a jeho obyvatele není překvapen tím, že to je sympatický Pavel Lůža, který se umístil mezi elitou a jelity. Nejhorší z elity je Milan Neugebauer, který to slavil. Nejlepší z jelit je nejchytřejší hráč akce, Zdeněk Čejka. Jediný věděl, že cihla, jež
váží kilo a půl cihly, váží dvě kila. Zbytek buď říkal, že kilo a půl, nebo mě posílal, však víte kam. Vedle sympatického Pavla je na druhé fotce Petr Musil. Dělám si často srandu z jeho úctyhodného věku, ale když jsem mu předával cenu za vítězství, tak jsem se před ním nepoklonil jen proto, že bych se při svém věku už nemusel narovnat. Po pravici má Luboše Marka, který byl druhý. Bod za Lubošem je Franta Mlčák, který měl nejlepší průměr akce, za což si nic nekoupí, ale říkal, že už všechno má. Sláva Šilar hrál lehkomyslně, protože své zákusky nám nechává a peníze taky nepotřebuje. Rosťa Konečný peníze potřebuje, ale nechce je za každou cenu, kór když by tou cenou bylo, že bude hrát kloudně. Marcel Svoboda a Kolja Fufalko hráli jako vejce vejci. Zmastili první hru a tou druhou už to zachránit nešlo. Jirka Hradil hrál velmi vyrovnaně, škoda že v menších číslech, než by rád. Horku zvolna podléhal Milan Brokeš, po kvalifikaci čtvrtý a nakonec devátý, bod za Jirkou Hradilem. Že jelita vedl nejchytřejší Zdenda jsem anoncoval. Všimněte si mého moderního vyjadřování. Srovnám-li se však, podle mého názoru, s komentátory atletiky v české televizi, jsem daleko zpět. Z nich na mne jdou, podle mého názoru, mdloby, televizi vypínám. V souboji Jirků vyšel vítězně potomek houslového virtuosa, severočeský Jirka skončil čtrnáctý. Za ním je vydra (vydra je nelítostný dravec, živící se jinými živočichy) turnaje Andrea, proti níž neměl Viktor, mírumilovný důchodce, nejmenší šanci. Ibalgin přestal působit na mého bratra Jana, takže po druhé příčce z ranního turnaje následoval pád na sedmnácté místo. Z devátého na osmnácté místo (co je dvojnásobek) putoval starý Láďa, který by se mě učit od Jary Peštála. Ten šetřil síly, takže se dostal z dvacátého místa v kvalifikaci na devatenácté. Dvojnásobek, jako Láďa, předvedl i Petr Leinweber, který skončil těsně za druhou nejlepší ženou. Oba dvojnásobní přijeli autem s Lubošem Markem, že by měl jeho styl jízdy vliv, je možné. A touto jedovatou slinou končím a těším se na červenec. ZB
