Dneska nejdu do hospody na oběd, budu dojídat zbytky od neděle. Ty jsem nesnědl v neděli proto, že jsme měli hodně sladký den na bowlingu v Blansku. Příjemné zážitky začaly před půl desátou, to jsem vybral startovné, přijeli skoro všichni, které jsem měl na obsazovačce. Sotva se začalo hrát, přišla na řadu bábovka. Tu upekla kuchařka, manželka bowlera Michala (jmenuje se Kuba, ten bowler) a každý dostal kousek. Jenom já jsem dostal dva. Pak jsem dostal kbelíček zmrzliny a po něm lívanec se šlehačkou. To už jsem se přestal těšit na oběd. Hráči dostali jen ten jeden kousek bábovky, takže se necítili přežraní a podávali neuvěřitelné výkony. Považte sami, jen jedna hra pod sto, tu předvedla Nikola Tomová a díky ní brala cenu. Porazila totiž mého bratra Jana (pak už nikoho) za což byla lahvička Prosecca. Velmi mě ovšem zaujal Jirka Kocián. Přišel
za mnou se slovy „voni mě řikali, že sem mám jít“. Kdo to říkal nevím, ale přišel, když jsem chtěl fotit Irenku s Pavlíkem, čili nejlepší ženu a nejlepšího hráče z těch, co hráli blbě a nedostali se do finále. Vidíte je na fotce, Jirka je ten tlustej, pruhovanej. Skončil až sedmý. Ale abych se odrazil od dna, třetí od konce je starý Láďa, ten aby vyfoukl cenu Nikole, musel by hodit o padesát bodů míň. Po první hře netušil, že zažívá štěstí. To byl šestnáctý, pak už jen hůř a hůř. Namlel mu i Dominik, který hrál tak, že si zdrceně tiskl lebku. Šťastný den neměl (s výjimkou bábovky) Franta Staněk. Osmnácté místo není nic moc, navíc zanechal na herně utěrku Brunswick, tu mám teď já. Bez medaile v přeborech Záměle a okolí je Milan Neugebauer. Tomu namlela o dvacet bodů Jana Svobodová, která v této soutěži skončila bronzová. Tím se dostala do elitní šestnáctky hned za nohejbalistu, saxofonistu, klávesáka, zpěváka a turistu Láďu Schůta. On zas takový Lumen není, když prohrál s bláznivým Pavlem Nádvorníkem. Ten se dostal v součtu čtyř svých lepších her a bonusů přes 800, což je hranice kvality, tedy nepříliš vysoké. Tu nejvyšší představoval Franta Mlčák, zvaný vydra (to je lasicovitá šelma, k nalezení je i odkaz „jak se zbavit
vydry“). Po dvou hrách byl zákeřně patnáctý, desátý po čtyřech hrách, pak hodil 257 (100 Kč za nához) a 217, což dalo další kilo za průměr a čtyři stovky za první místo. Tři stovky bral za druhé místo Sláva Šilar, který se pět her motal mezi čtvrtým až šestým místem a na fotce, po levé pacce vydry, je Petr Leineber, který začal jako dvanáctý, ale třetí flek držel poslední tři hry. Svou vlídnou tvář nastavil soupeřům Kolja Fufalko. Jen v té poslední hře byl hůř než druhý, nakonec se spokojil se čtvrtým místem a s lahvičkou, kterou brala jeho dcera. Zajímavý průběh předváděl Luboš Marek. Postupně byl 2., 3., 6., 5., 4., a nakonec pátý, tři body před Jarou Peštálem. Toho jsem po třetí hře přistihl se šroubovákem u rozvodné skříně. Nechtěl mi říct, proč tam šťourá, a tak jsem na to přišel sám. V tu chvíli v turnaji vedl a asi to chtěl ukončit. Ještě po další hře byl druhý, ale na konci byl šestý, na rozdíl od usměvavého Kociána bez focení. Do finále se dostal ještě Viktor Vodák, když na luxusní sedmé místo ztrácel čtyři body. Shodných 822 měli Pavlík a Irenka. Pavlík měl menší bonus, takže si vzal cenu za deváté místo, Irenka ji nepotřebovala, má cenu pro nejlepší ženu. Těžkou bitvu za elitní desítkou vyhrál Marcel Svoboda, který byl před semifinále ještě osmý. Bod za jeho jedenáctým místem měly dvě ženy, Hela Simeonová (to je umělecké jméno) a Andrea Kubešová. Hela je asi zarputilejší, díky čemuž tento boj vyhrála. Což bylo i díky propozicím, které při shodě dávají výš toho, kdo má menší bonus. Ne vždy je to lepší pro lepšího, třeba když se tak určuje pořadí na druhém a třetím místě od konce. To je výsledkově konec, ale příběh pokračoval. Pokračoval po obědě a byl plný napětí, nejistoty a cukru. Ovšem to si musíte počkat do zítra, kdy naberu sílu na další lhaní a vezmu do ruky pero (obrazně, položím ruce na klávesnici. Z. Barvínek
